Ivana Ryčlová: PoeZie ruského léta

Válka na Ukrajině vyvolala v Rusku vlnu militaristické kultury, kterou ruská propaganda nazývá vlasteneckou. Každý druh umělecké tvorby má svoji Z-verzi. Existujе Z-literatura, Z-hudební festivaly, Z-televizní seriály atd. Nejemotivnější je Z-poezie. Díla, která se zde nalézají, tvoří opravdu svébytnou kulturní, čí spíše antikulturní, frontu. Z názvů některých antologií, například Vzkříšeni ve třetí světové válce, běhá mráz po zádech. Šovinistické verše jsou v úvodu nazývány „nejnovější národní občanskou lyrikou“ a jejich autoři „nejlepšími z ruských básníků“.

Klenotem tohoto žánru se stala ilustrovaná antologie PoeZie ruského léta, nedávno vydaná prestižním nakladatelstvím Eksmo-AST Group a televizním kanálem RT za podpory Ruského knižního svazu. V anotaci mimo jiné čteme: „Události ruského jara rozbušily mnohá lhostejná srdce, přinutily nás vrátit se ke svým historickým a kulturním kořenům a staly se východiskem nové doby. Tato kniha obsahuje básně a verše lidí, kteří od roku 2014 vytvářejí novou ruskou frontovou poezii. Jejich hlasy jsou prodchnuty bolestí a hořkostí ze ztráty a zároveň vytrvalou nadějí, odvahou a neotřesitelnou vírou ve vítězství pravdy a dobra nad zlem. PoeZie ruského léta není jen sbírkou veršů – je to pomník naší neklidné doby, probuzení ruského ducha a odvahy těch, kteří se znovu postavili na obranu své rodné země.“ Nakladatelství Eksmo a jeho partneři nazvali svůj publikační počin zahájením „básnického maratonu“ věnovaného nové ruské frontové poezii a vyzvali společensky angažované tvůrce, aby se k němu připojili. Audio ukázky z PoeZie ruského léta jsou zveřejněny na účtech sociální kampaně Stránky bez hranic na sociálních sítích VKontakt (ruská obdoba Facebooku), OK a Telegram.

Putinův režim zneužívá k propagandistickým cílům étos poezie Velké vlastenecké války. Existuje však zásadní rozdíl, jímž se Z-poezie od patriotického básnictví Velké vlastenecké války liší – poezie Velké vlastenecké války byla totiž upřímná. Velkou část válečné lyriky napsali lidé, kteří skutečně byli na frontě. Většina Z-poezie však pochází z pera autorů, kteří znají rusko-ukrajinskou frontu pouze z médií či se jí přiblížili pouze jako aktéři propagandistických koncertů. Symbolem Z-poezie se stala někdejší právnička, v současné době novinářka a básnířka, autorka básní na podporu ruské invaze na Ukrajinu Marija Vatutina, mj. účastnice hudebně-patriotického maratonu „Za Rusko“. Ve svých básních, v nichž nalezneme folklorní motivy, ale i slovní spojení vypůjčená z vlasteneckých veršů Anny Achmatovové, jedné z největších postav poezie 20. století, Vatutina pláče a modlí se za Rusko.

Nutno dodat, že existuje rovněž ruská protiválečné poezie, kterou vydávají exilová nakladatelství. Jedna antologie děl volajících po zastavení války – s názvem Poezie poslední doby – však jako zázrakem vyšla v Petrohradě. Vznikl tak neplánovaný střet dvou kultur – propagandistické a té druhé, nositelky humanistických hodnot vlastních normálnímu lidskému společenství. Literární kritik Alexej Kolobrodov, přisluhovač putinovského režimu, v komentáři ke zmíněné antologii mimo jiné napsal: „Tato protiválečná poezie je poezií končící doby. Ať říkáte lodi jakkoli, popluje dál. Hegemonie liberální komunity prožívá své poslední dny. Dále budeme jednat my.“ Věřme a udělejme vše pro to, aby se výhružka, naplněná vírou ve vítězství zvráceného režimu, nikdy nestala skutečností.