Konference Budoucnost je ONA: Návrat z rodičovské nesmí znamenat nižší mzdu

Jak skloubit péči o děti s prací, aby rozhodnutí rodičů bylo skutečně svobodné? Na tuto otázku hledal odpovědi panel „Žena, děti a práce“, který Institut 17 připravil v rámci konference Budoucnost je ONA. Z debaty vzešel konkrétní úkol: Institut 17 zanalyzuje a připraví návrh, jak narovnat podmínky pro ženy, které se vracejí do zaměstnání po rodičovské dovolené.

Závěrečný blok konference se na rozdíl od předchozích diskusí nevěnoval osobním příběhům ani stereotypům. Otevřel konkrétní otázky českého pracovního trhu, sociální politiky a podpory rodin. Pod vedením moderátora Václava Sochora diskutovali Petr Nečas, Jaroslava Rezlerová, Lenka Simerská a Benjamin Činčila.

Úvodní rámování ukázalo český paradox. Naprostá většina zaměstnaných žen pracuje na plný úvazek, a přesto rozdíl v odměňování žen a mužů zůstává kolem 17 procent. Zlom v profesních drahách přitom často nastává s narozením dítěte.

Co v debatě zaznělo

Petr Nečas, bývalý ministr práce a sociálních věcí a předseda vlády, představil myšlenku progresivnější rodičovské. Rodič, který se vrátí do práce dřív, by mohl získat vyšší celkovou částku. Kdo chce zůstat doma déle, by tuto možnost nadále měl. Navrhl také zvážit pevnou korunovou slevu na pojistném za zkrácené úvazky místo dnešní procentní. Stát má podle něj rozšiřovat možnosti rodin, ne jim určovat jediný správný způsob života.

Jaroslava Rezlerová přinesla pohled personální praxe. Upozornila, že dnešní 5% sleva na pojistném u zkrácených úvazků nová místa příliš nevytváří, a k diskusi nabídla její zvýšení na 10 až 12 %. Pro řadu profesí jsou podle ní nejpraktičtější úvazky kolem 70 až 80 %. Zdůraznila také, jak důležité je, aby zaměstnavatel s rodičem během rodičovské udržoval kontakt. Po třech až pěti letech bez něj je návrat mnohem těžší.

Lenka Simerská se věnovala nerovnému odměňování. To je podle ní nutné řešit zároveň na rovině jednotlivce, firmy i legislativy. Upozornila na situaci, kdy se žena po několika letech vrátí za mzdu, která neodráží zvyšování odměn ve firmě během její nepřítomnosti. Takový rozdíl se pak táhne celou kariérou až do důchodu. Nestačí podle ní ženám radit, ať více vyjednávají. Změnit se musí i podmínky, ve kterých vyjednávají.

Benjamin Činčila doplnil pohled na budoucnost pracovního trhu. Model jedné celoživotní profese podle něj končí a dostupné rekvalifikace a další vzdělávání mohou rodičům výrazně usnadnit návrat po delší přestávce.

Diskuse s publikem otevřela další témata: péči takzvané sendvičové generace o děti i stárnoucí rodiče, pravidla dohod o provedení práce u sezónních prací nebo nedostatek srozumitelných informací o rodičovských dávkách. Silným momentem bylo svědectví ženy, která se po rodičovské vrátila za původní mzdu a rozdíl oproti kolegům už nikdy nedohnala.

Příprava možného návrhu

Na základě odborné debaty bude Institut 17 analyzovat možnost návrhu, jak narovnat podmínky pro ženy, které se vracejí do zaměstnání po rodičovské dovolené.

Jde o konkrétní mezeru v českém právu. Zákoník práce dnes rodiči, který se vrátí dřív, než dítěti budou dva roky, garantuje návrat na původní práci a pracoviště. O výši mzdy ale mlčí. Žena se tak často vrací se mzdou z doby, kdy odcházela, zatímco kolegům mezitím rostla. Evropská směrnice o rovnováze pracovního a soukromého života přitom stanoví, že rodič má po návratu využít zlepšení podmínek, na která by měl nárok, kdyby na dovolené nebyl.

Ve veřejné sféře je problém z velké části vyřešen. Doba péče o dítě se plně započítává do praxe, takže platový tarif po návratu „doskočí“ automaticky. V soukromém sektoru takový mechanismus chybí.

Analýza Institutu 17 se zaměří zejména na tyto otázky:

• jak zajistit, aby se mzda po návratu dorovnala alespoň o plošná zvýšení, která ve firmě mezitím proběhla,
• na jak dlouhou dobu ochranu nastavit, například v návaznosti na hranici dvou let věku dítěte, kterou už zná zákoník práce,
• jak pravidlo nastavit stejně pro matky i otce,
• jak ochránit malé zaměstnavatele před zbytečnou administrativou,
• jak předejít tomu, aby zaměstnavatelé kvůli nové povinnosti omezili zaměstnávání mladých žen,
• jak se změna promítne do důchodů a jak souvisí s výchovným, včetně rodičovského příspěvku a jeho nastavení.

Svoboda volby, která jde uskutečnit

Hlavním poselstvím panelu byla skutečná svoboda volby. Stát by neměl rodičům předepisovat, jak dlouho mají zůstat s dítětem doma. Měl by ale zajistit, aby jejich rozhodnutí vrátit se do práce nezmařil nedostatek školek, nevhodné pracovní podmínky nebo nižší mzda.

Institut 17 bude o průběhu přípravy návrhu informovat. Děkujeme všem panelistům, moderátorovi i publiku za otevřenou a věcnou debatu.