Michal Chládek: Zbytečná hysterie. Co přinese smlouva s USA?

Včera podepsala ministryně obrany Jana Černochová s americkým ministrem obrany Lloydem Austinem česko-americkou smlouvu o obranné spolupráci (DCA).

Jaký je vůbec smysl této dohody? Základním účelem je poskytnout právní rámec pro fungování amerických vojenských sil na území naší republiky, pokud vláda nebo parlament vysloví s jejich přítomností souhlas. Dohoda sama o sobě samozřejmě nedává Spojeným státům možnost vysílat na naše území své vojenské jednotky. Obdobnou smlouvu má navíc podepsáno dalších 24 členských států NATO včetně Polska nebo Slovenska.

Dohoda u části politického spektra vyvolává až nepochopitelnou hysterii. Dle účasti na včerejší demonstraci před americkou ambasádou se ale jedná spíše jen o „obvyklé podezřelé“, tedy členy KSČM, kteří si do protestu proti dohodě projektují své proruské názory. 

Mnoho povyku pro nic

Dohodu si může každý přečíst. Celý rozruch okolo její nedostupnosti bylo opět mnoho povyku pro nic, protože se jedná o standardní postup při dojednávání citlivých a strategických dokumentů. Její obsah tedy nemohl být znám, dokud nebyla ukončena jednání s americkou stranou. 

Ministerstvo obrany navíc konzultovalo obsah navrhované dohody i se zástupci opozičních parlamentních stran. Ve sněmovně aktuálně svůj odpor vůči dohodě vyjádřilo pouze hnutí SPD. Zdá se, že i zástupci ANO dohodu s určitými výhradami podporují.

Co tedy smlouva přináší?

Začněme tím, co ve smlouvě zakotveno není. Smlouva neurčuje počet vojáků, kteří na území ČR budou pobývat. Rovněž smlouva, samozřejmě, nedává automatickou zelenou k vybudování americké základny na našem území. Přesto tyto argumenty proti smlouvě ve veřejném prostoru zaznívají. 

Dohoda přináší úpravu právního postavení amerických vojáků působících na území České republiky při plnění svých úkolů. Zahrnuje také seznam vojenských zařízení a prostorů Armády České republiky, které mohou být za předem dohodnutých podmínek využívány ozbrojenými silami USA. Je důležité zdůraznit, že tato zařízení a prostory zůstanou stále plně ve vlastnictví ČR a podmínky jejich užívání budou stanoveny tak, aby to bylo pro obě strany přínosné. DCA se věnuje také dalším dílčím oblastem, jako je jurisdikce nad americkými vojáky, odpovědnost za případné škody způsobené jejich činností, osvobození od cel a daní, najímání místních pracovníků a podmínky pro provozování motorových vozidel. 

Česká republika nepřichází o suverenitu

Srovnání se sovětskou okupací, kterého se odpůrci dohody tak často dopouštějí, je samozřejmě mylné (a to pomíjíme skutečnost, že na okupaci řada odpůrců současné dohody z řad KSČM nostalgicky vzpomíná). DCA je klasickou mezinárodní smlouvou, která podléhá schválení obou stran. Podléhá taky souhlasu české vlády, Parlamentu i ratifikaci prezidenta. Neliší se tedy od jakékoliv jiné mezinárodní smlouvy.

Kromě toho, že možnost svobodně uzavřít mezinárodní smlouvu je podstatným znakem a prvkem státní suverenity, srovnání pokulhává i při znalosti dějepisu na úrovni základní školy. Sověti nevstoupili do Československa na základě regulérní dohody, ale svévolně a násilně. Následná smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk byla spíše tragikomická a komunistický parlament ani neměl reálnou možnost dohodu neschválit. Na jejím základě bylo v Československu rozmístěno přes 70 tisíc ruských vojáků. Celkový počet obětí pobytu ruských vojsk na našem území přesáhl 400 lidí. 

Smlouva o obranné spolupráci navíc pouze stanovuje, jakými pravidly se bude případná přítomnost amerických vojáků na suverénním území ČR řídit. Smlouva tak nedává bianco šek americkým vojákům na přístup k jakýmkoliv vojenským objektům, ale pouze vymezuje pravidla chování v případě, že vláda nebo parlament vysloví s jejich přítomností souhlas. Jinak by to ani bez změny Ústavy ČR nešlo. 

Autoři:

Michal Chládek a Jan Hroudný