Michal Chládek: Fiala není Babiš, máme krátkou paměť

V minulém týdnu schválila Poslanecká sněmovna změnu valorizací důchodu. V souvislosti s tím jsem zaznamenal spoustu otázek. Proč neproběhla změna dříve, proč ne systémově, proč se nešetří úplně jinde nebo naprosto jinak? Jedna kritická poznámka mě ale překvapila nejvíce. Prý je současná vláda stejná, jako byla ta Babišova – chaotická, populistická a neschopná správně komunikovat. Ne, stejná jako vláda Babišova, ta Fialova rozhodně není, to jen lidé mají krátkou paměť. 

Začnu takzvaným „chaosem“. Před rokem jsme všichni poslouchali, že bez ruského plynu se neobejdeme, v zimě většina z nás bude mrznout, a pokud ne, tak výrazně zchudneme. Bývalý ministr průmyslu Karel Havlíček dokonce říkal, že to bez ruského plynu rozhodně nezvládneme. Firmy měly krachovat, nejdříve všechny, pak pouze ty největší. Proč? Protože nebudou mít zastropované ceny energií. Jaká byla celou dobu pozice vlády? To zvládneme. Vláda pomůže, ale musíme počkat na celoevropské řešení. 

A jak to dopadlo? Jako předsednická země EU se Česká republika na procesu nalézt celoevropské řešení výrazně podílela. Na ruském plynu nejsme závislí vůbec. Nikdo nemrzne. Vláda vydala na pomoc domácnostem a firmám desítky miliard korun a k žádnému velkému krachování, a tedy nárůstu nezaměstnanosti, v žádném případě nedošlo. 

Tím se dostávám k „populismu“. Pomoc s důsledky války na Ukrajině a energetickou krizí byla potřeba a pomáhat chtěli všichni. Logicky to stálo spoustu peněz, ale díky tomu panuje v Česku sociální smír a lidé zvládají krizi lépe, než očekávali.

Pravicový volič jistě namítne, že tohle nejsou ty slibované škrty ve státním rozpočtu. Nelze ale řešit zásadní krize a nezbytné systémové změny zároveň. Vláda jednoduše uhasila jeden obrovský požár, a za rohem už teď doutnají další. Důchodová reforma, reforma školství nebo třeba daní. 

Premiér Fiala v nedělních OVM prohlásil, že žádné řešení konsolidace rozpočtu nemůže být populární, ale vláda je připravena dělat i tato nepopulární rozhodnutí a nést za ně zodpovědnost. A na reformy je čas právě teď, kdy se situace ohledně energetiky ustálila. Důležité je zejména to, že se vládě daří tzv. strukturální deficit snižovat. V tom chce navíc pokračovat. V průběhu jara představí konsolidační balíček, kterým tento deficit sníží nejméně o 70 miliard. To je v dlouhodobém horizontu naprosto zásadní. 

Třetí výtka,  kterou slýchávám, se týká vládní komunikace. Současná vláda, na rozdíl od té předchozí, nepořádá dvanáct tiskovek za den jako ta minulá. To je ale dobře. Obecně vláda komunikuje vždy nejprve hlavně mezi sebou a poté teprve směrem  k veřejnosti. V médiích se ale často objevují části dokumentů nebo jen návrhy poradních orgánů, které rozhodně nejsou finální, a z toho pak vzniká zbytečný poprask.  

Rozdíl tedy vidím ve všech třech oblastech. Vláda rozhodně není chaotická a v porovnání s předchozí vládou umí své vize pojmenovat a následně je prosazovat, a to i na úrovni EU. Příprava nepopulárních strukturálních změn vylučuje „populismus“. K poslednímu bodu kritiky lze říct jen tolik, že správná komunikace nezávisí na kvantitě, ale na kvalitě vystoupení. Proč by měla vláda komunikovat něco, co je ve fázi příprav či dokonce jen návrhů poradních orgánů, a není na tom shoda v koalici?