Nová generace v politice

České politické strany stárnou a přicházejí o členy. Ačkoliv se jedná o poměrně závažný jev, který může v důsledku ohrozit fungování celého demokratického systému, není mu věnována dostatečná pozornost. Fenomén stárnutí politiky můžeme nejlépe pozorovat ve Spojených státech. Prezidentovi je 80 let. Vůdci senátní většiny je 72 let a končící předsedkyni Sněmovny reprezentantů dokonce 82 let. Průměrný věk senátorů po posledních volbách je 64,3 let, u poslanců je to 58,4 let.

V Česku sice tento trend není tak výrazný, ale přesto je v současnosti na historicky nejvyšší úrovni průměrný věk senátorů (57,8 let). Čím dál starší jsou i kandidáti do Poslanecké sněmovny. Pokud se podíváme do obecních zastupitelstev, tak i zde se po letošních volbách zvýšil věkový průměr (47,6 let). 

Jaké má tento trend negativní důsledky? V prvé řadě může vést u mladých voličů k pocitu, že jejich generace není dostatečně reprezentována. Je však nutné zmínit, že si mladá generace tento stav částečně způsobila sama, a to svou nízkou volební účastí. Ta se ale v posledních volbách prakticky vyrovnala s ostatními věkovými skupinami (byť je zřejmě stále nejnižší). Za zmínku v tomto ohledu rovněž stojí fakt, že se volební účast mladých lidí dramaticky liší podle toho, zda mají maturitu.

Současně platí, že mladší generace voličů má svá témata, která podle ní v politice dostatečně nezaznívají. Zatímco pro seniory jsou stěžejním tématem důchody a sociální jistoty, pro mladé lidi je mnohem důležitější otázka vzdělání, dostupnosti bydlení nebo udržitelného životního prostředí. Důsledkem zanedbání této voličské skupiny a jejích zájmů může být větší tendence k radikalizaci. To v poslední době vidíme například na podpoře krajně levicových skupin typu Extinction Rebellion mezi mladými lidmi. Druhou stranou mince je ale i relativně vysoká míra příklonu mladých ke stranám typu SPD. 

Jak lze většímu zapojení mladých lidí nejen do politiky, ale i do veřejného dění jako takového pomoci? Jednou z variant jsou mládežnické organizace, které v současnosti nefungují zdaleka jen jako ideologické přípravky politických stran. Na české „mládežnické“ liberální a konzervativní pravici se v posledních letech ustálilo organizací hned několik. Svá mládežnické uskupení má KDU-ČSL (Mladí lidovci) i TOP 09 (TOP tým). ODS v roce 2016 založila svou platformu Mladí občanští demokraté (MOD) a dlouhodobě spolupracuje i se spolkem Mladí konzervativci (MK), kteří vznikly již v prosinci roku 1991. Jejich podpora má samozřejmě největší význam pro samotnou ODS. Průměrný věk jejích členů je totiž 54 let a členů mladších 40 let je ve straně jen něco málo přes 20 %. 

Členství má své výhody

Jedním z největších přínosů mládežnických organizací je přenos názorů mladých do „vyšších pater politiky”. Do programů politických stran se pak celkem snadno mohou dostat věci, které by jinak měly jen pramalou šanci na prosazení. Příkladem může být program pro mladé, který vytvořila koalice SPOLU pro volby do sněmovny v roce 2021. Ten vznikl ve spolupráci Mladými občanskými demokraty, Top týmem, Mladými lidovci a následně se částečně propsal i do programového prohlášení vlády. Objevily se zde body týkající se flexibilnějších pracovních závazků, rodinné politky, dostupného bydlení nebo udržitelného životního prostředí. 

Mládežnické organizace dále často organizují debaty. Mladí lidé tak získají možnost se nejen něco nového naučit a dozvědět, ale třeba i debatovat s politikem jeden na jednoho. Skrze mládežnické organizace se jim tak dostane jedinečné možnosti kontaktu s elitními politiky, ke kterým by v běžném životě neměli jednoduchý přístup. Nejedná se ale pouze o politiky, neboť součástí debat bývají často jiné významné osobnosti z různých sfér veřejného života. Jako příklad mohou posloužit besedy pořádané Pravým břehem v Brně ve spolupráci s MOD a MK. Jejich posledním hostem tak byla např. publicistka a překladatelka z ruštiny Ivana Ryčlová. Je tedy zřejmé, že členství v mládežnické organizaci může být přínosné i pro lidi, kteří se do budoucna neplánují v politice angažovat. Bývalí členové MK se prosadili i v businessu, žurnalistice, diplomacii či akademické sféře. 

Účast na volební kampani je dalším pozitivním přínosem těchto organizací. Mladí lidé se dostanou do kontaktu nejen s politiky, ale i s voliči. Poprvé s nimi diskutují napřímo. Naučí se tak argumentovat a zjistí, jestli jim tento přímý kontakt vyhovuje a jestli tím pádem splňují jeden z mnoha předpokladů pro to stát se politikem. 

Další věcí, kterou je třeba také zmínit, jsou kontakty. Vstupem do mládežnických organizací totiž vznikají vazby mezi mladými lidmi napříč celou Českou republikou, a to nejen při kampaních a debatách, ale i při různých vícedenních akcích, jako jsou například letní kempy či teambuildingy. Dodáváme, že na těchto akcích hrají velkou roli i diskuze, na kterých si účastníci opět vylepšují své argumentační dovednosti a setkávají se s různými názory a zkušenostmi.

Příkladem regionu, kde tento systém dobře funguje, je Jihomoravský kraj. Na volitelných místech do zastupitelstev obcí bylo přes 50 mladých občanských demokratů

Vůbec největší výhodou je pak podle nás jednodušší vstup do politiky. Pokud totiž mladý člen takové organizace tvoří volební program, spolupořádá a účastní se debat a spolupracuje při volební kampani, je pro něj daleko snazší dostat se nejen na kandidátku, ale třeba i na volitelné místo. Příkladem regionu, kde tento systém dobře funguje, je Jihomoravský kraj. Na volitelných místech do zastupitelstev obcí bylo přes 50 mladých občanských demokratů. Nejméně 16 z nich se do zastupitelstev skutečně dostalo, a jsou tedy zastupiteli ve své obci. Část z nich je současně i členy Mladých konzervativců, protože se členství v obou organizacích vzájemně nevylučuje. Je zřejmé, že dobře fungující mládežnické organizace mohou pomoct mladým lidem prosadit se na komunální úrovni, která zase může sloužit jako odrazový můstek do vyšší politiky. Současně dodáváme, že k takto dobrým výsledkům přispívá intenzivní spolupráci obou mládežnických organizací – Mladých občanských demokratů a Mladých konzervativců. 

Pokud se podíváme do zahraničí, zjistíme, že mládežnické organizace představují naprosto běžnou součást politické scény. V Německu má mládežnická organizace CDU-CSU Junge Union přes 90 000 členů (v 80. letech to bylo dokonce přes čtvrt milionu členů). Z řad jejích předsedů vzešel např. předseda Evropského parlamentu Egon Klepsch. Paul Ziemiak (předseda 2014-2019) a Tilman Kuban (předseda 2019-2021) jsou v současnosti poslanci Bundestagu. 15 000 členů má ale i mládež britské Konzervativní strany Young Conservatives. Tisíce členů mají i další mládežnické organizace na Západě, se kterými zejména Mladí konzervativci dlouhodobě spolupracují v rámci zastřešující organizace European Young Conservatives. Zahraniční strany nám tak ukazují, že zapojení mladých lidí formou mládežnických organizací má smysl a může přinést výsledky.

 

Autoři: Michal Chládek, Jan Hroudný